Před měsícem jsem dokončil kurz PRINCE 2 Practitioner v Tayllor & Cox a získal mezinárodně uznávaný certifikát projektového řízení od Axelos. První tři dny jsme se zabývali hlavně samotnou metodikou, takže teorie bylo více než bych si byl býval přál. Na druhou stranu, bez této teorie by nešlo zvládnout navazující kurz Practitioner a pochopit rozsah a možnosti metodiky. Oba lektoři to dokázali skvěle podat, více jsem preferoval přístup pana Pilného na kurzu Practitioner, který více sdílel svoje úspěchy i fuck-upy z větších projektů a samozřejmě účastníci kurzu přidávali ty svoje.
Natěšenej jsem tedy začal využívat získané znalosti v praxi.
Projekt, do kterého jsem se měl zapojit, jsem vždy zhodnotil na základě checklistu, který naleznete v příloze PRINCE 2 manuálu. V zásadě žádný projekt, kterého se účastním, nemá šanci projít.
Proč dnešní projekty prostě nejsou podle PRINCE 2?
Zásadními problémy dnešních projektů jsou:
- nejasná zodpovědnost – měla by být přesně jedna osoba odpovědná za výsledky projektu (executive/sponzor) a jeden projektový manažer. Ve společnostech každé velikosti je ale populární kolektivní (ne)zodpovědnost, kdy role má více lidí a na nějaké poradě se rovnocenně domlouvají jak dále, a v nejhorším případě vznikne takový interní pinčes.
- absence základní projektové dokumentace – projektová dokumentace je u většiny projektů science-fiction. Ale bez základní dokumentace, např. obchodní případ (proč to děláme), popis produktu projektu (co má být výstupem a v jaké kvalitě, kdo to bude akceptovat) v podstatě nemůže žádný projekt skončit úspěšně. Bohužel, zadání je často mailem a nejasné. Pokud chcete přesnější, zakázku nedostanete, protože zadavatele vyčerpáváte.
- extrémní vytíženost všech na projektu – i projekty, které vypadají ze začátku dobře, mají problém, že schopní lidé jsou totálně zasypaní. A na tom se projekt rozbije, dokumentace má mezery, komunikace vázne, dodávka díla se prodlužuje, ale nikdo nemá čas a chuť to řešit více než poslat mail a čekat na reakci.
Proč si udělat kurz projektového řízení?
Na druhou stranu, už teď vidím, že mi kurz pomohl minimálně v následujícím:
- když už projekt není ideálně řízen, dokážu lépe určit proč a možná rizika a rozhodnout se, jestli do toho chci ještě jít,
- pokud sám řídím projekt, snažím se jej řídit dle metodiky, alespoň na té hrdinské úrovni (v rámci projektového přístupu je možné určit, jak moc bude metodika omezena). I minimální dokumentace dokáže odhalit možná rizika a snížit úroveň stresu při řízení více projektů,
- je to dobrý argument při jednání s většími klienty, kteří nějakou metodiku používají.
Absolvování podobného kurzu bych tedy každému doporučil. Určitě by vzrostla úroveň projektového řízení v ČR. Po kurzu jsem získal pocit, že většina projektových manažerů, které jsem potkal, by měli vizitku s titulem „Project Manager“ ihned roztrhat, spálit a zatančit kolem ohně šamanský tanec.
Bohužel, kurz je relativně drahý. Mně se povedlo získat financování z EU z projektu POVEZ II – administrativy bylo požehnaně a na finance ještě čekám, ale podpora a komunikace zaměstnanců Úřadu práce v Příbrami byla famózní a věřím, že to dopadne dobře.
Projektům zdar!
