V létě jsme u domu, kde jsem předseda SVJ, řešili opravu fasády. Byl to malý projekt a většina dodavatelů do toho nechtěla. Nakonec jsem našel partu zedníků, která dobře komunikovala, měla uspokojivé reference a podepsali smlouvu, kde byl výstup, částka i termíny jasně definované. Co by se mohlo pokazit?
1. Absence plánu
Prvních pár dnů jsem nechal dělníky pracovat úplně samostatně. Následně jsem se jenom zkusil zeptat:
- „A počítáte s tím, že zde bude spára od země 3 cm?“
- „Ne“
- „Máte to tady napsaný“
- „Nooo, tak to pak vyřízneme“
- „A proč to vyřezávat, když tam můžete něco dát a ani to nezaházet“
- „Nooo, to nějak uděláme“
Už toto bylo dost děsivé. Zeptal jsem se tedy, co budou dělat dnes a zítra. Dostal jsem logickou reakci: „Nooo, co stihneme.“
V zásadě by mi to bylo jedno, jak dlouho to při fixní ceně budou dělat, ale problém byl, že každý den byl předák více a více nerudný, protože čekal rychlou akci a místo toho se mu to protahovalo. Takže začal naznačovat něco o vícepracích a větší náročnosti.
Začal jsem jim tedy dělat ranní statusy a vždy jsem z nich vydoloval, co by se ten den mělo stát a co ten další. Výhodou bylo, že i jako lajk jsem věděl, co kontrolovat a i pro ně to byl určitý závazek, který jsem jim mohl ve 3 hodiny připomenout.
2. Pozor na smlouvy
Definice musí být jasné. A ne jenom normálně jasné jako u vývoje programu, ale naprosto jasné.
Například: „Proběhne otlučení staré omítky na cihlu půl metru nad hranicí vlhkosti, vyškrábání spár a nahození sanační omítky Webersan WTA.“ Problém s touto formulací je, že „hranice vlhkosti“ není definována. Takže docházelo ke sporům, co je a není vlhké. A jelikož byl vrchol léta, tak i některé kusy omítky, co byly opadané, byly zrovna suché. Ale je jasné, že vlhkostí trpí, jelikož jsou opadané a měly by se opravit.
Takže pro příště, není možné dopustit diskusi: „Omítka bude otlučena do 2.5 m na straně A, 3 m na straně B apod.“
„…bude použita vhodná prodyšná malba se zachováním současného vzhledu. Odstín bude co nejbližší současným barvám…“ Problém této formulace je, že „prodyšná“ na sebe píšou všechny barvy, i ty nejlevnější. Pro takto starý objekt v památkové zóně bylo nutné použít silikátovou barvu, která propouští páry i soli a je cca 4x dražší než ostatní. Ale tato parta o tom nechtěla ani slyšet. „Vidíte, píšou prodyšná, tak je vhodná.“
..dodavatel zajistí odvoz suti a zeminy a úklid staveniště… v této formulaci ale chybí slovo „průběžně“. Není nutné vysvětlovat, jaký konflikt jsme řešili.
3. Nebojte se, že se urazí
Jsem zvyklý komunikovat s lidmi, kterým když jednou něco vytknu, zapamatují si to. A kdybych jim to stále opakoval, urazí se, že z nich dělám blbce. Bohužel zde, často dělníci zapomněli, co jsme řešili dvě hodiny předem. Takže vždy dávalo smysl věc opakovat, klidně několikrát za den.
Osobně jsem měl pocit, že dělníci celkově fungovali ze dne na den. Hodně mi to připomnělo moje rezidenty na bazénu v Baltimoru. V jeden den jsme se zhádali, jelikož měli rok prošlou zmačkanou vstupenku a přesvědčovali mě, že jenom v kanceláři udělali chybu. Druhý den mi ten samý člověk s platnou vstupenkou řekne: „Hello my friend, how are you?“ Jako cože?? Včera ze mě děláš idiota a dneska jsi „my friend“?
4. Řekněte si o pomoc
Výstupy z konkrétního dne jsem konzultoval s FB skupinami zaměřenými na hobby, známými a YouTube. Když jsem začal používat dostatečně vytříbený slovník, začala mít parta pocit, že tomu rozumím a už mám dojem si dávali větší pozor.
5. Opravdu si prověřte reference
Vyžádal jsem si poslední 4 reference. Dostal jsem 2 pozitivní, 1 průměrnou a 1 mírně negativní. Problém je, že jsem si nevyžádal přímo reference z oblasti starších domů. Náš dům je v památkové zóně a vyžaduje jiné technologie a postupy, které dělníci dostatečně neovládali. Každopádně hovory s lidmi, kteří s partou měli zkušenost, byly super a překvapila mě vstřícnost všech oslovených.
6. Nepřikládejte ruku k dílu
Když jsem měl o nějaké drobnosti jasnou představu, raději jsem si to šel dělat sám. Například jsem přesně věděl, jak má vypadat mřížka do sklepa a jak má být ukotvena. Ale pak jsem se dočkal i hlásky: „To si pak srovnáte.“ Platí to samé jako jinde. Raději to půl hodiny vysvětluj než 40 minut dělej. Dlouhodobě je to lepší cesta.
Vždy jsem si myslel, že moji největší manažerskou výzvou bylo budování/rozšiřování informačních systémů s mnoha integracemi. Ačkoliv z hlediska peněz, tento projekt měl hodnotu desítek tisíc, informační systémy šly do statisíců až milionů, hranice stresu u projektu pouhé rekonstrukce fasády byla skoro stejná. Možná příště, když si pořádně přečtu předchozích 6 bodů, dopadne to o něco lépe.
Zdroj obrázku: Leonhard Niederwimmer from Pixabay
