Jak se naučit na zkoušku přes noc? Praktický průvodce

Kvě 15,2015 / Autor: Michal Blažek / Žádné komentáře.

Během studia na VŠE jsem nikdy nepřišel o kredity a nikdy jsem si žádný předmět neomluvil. Několikrát jsem šel na druhý pokus. Do toho jsem pracoval a
později podnikal. Jak se mi to povedlo?

Rozhodl jsem se to sepsat do několika bodů, jako návod, jak se naučit na zkoušku v rekordním čase, klidně přes noc (přes noc jsem se naučil na test
Ekonomie II za plný počet bodů).

1. Určete si cíl, že to prostě dáte
– Nejhorší je, když začnete: „Když to nedám, tak se vlastně nic neděje.“ nebo „Tak nebudu první, kdo to nedá.“ To je blbost. Vy se chcete naučit na
zkoušku, kde už předem počítáte s tím, že to nedáte. Naopak přístup musí být: „Prostě to dám! Znova to dělat nebudu!“

2. Hlavní je se z toho nepos*at
– Nestresujte se, nemyslete na následky – to vám nepomůže. Je to jako když nastupujete do letadla a myslíte na to, co bude dělat, až bude padat. Žijte v
okamžiku. Situace je taková, nezměním to, teď se soustředím na učení, následky budu řešit po testu/zkoušce.

3. Research
– Zjistěte si, co bylo v loňských ročnících. Běžte na Borce (server s pomůckami pro studenty), na profil zkoušejícího – školní, blog, LinkedIn, vědecké práce vyučujícího (opravdu hodně ovlivňují dotazy kantora), poptejte se kamarádů, zjistěte si maximum o tom, co vás čeká.

4. Vytvořte si plán
– Objektivně si určete, kolik máte času. Máte 1 den, 2 dny, 8 hodin? To je jedno. Každopádně obětujte půl hodiny tomu, abyste si na papír napsali, co a kdy
se budete učit. Rozplánování vás nesmírně uklidní.

5. Přemýšlejte, než se začnete učit
– Nechápu, proč někteří studenti tráví stejný čas s okrajovými kapitolami a nevěnují těm důležitým. Zjistěte si, z jakých oblastí je nejvíce otázek,
zpravidla to bude to, co se učí někdy v druhé polovině semestru. Nemá cenu se učit doplňkové kapitoly, učit se poslední teoretické kapitoly v učebnicích
apod.

6. Plánu se držte
– Učte se danou látku pouze v rozsahu, co vám umožní plán. Je lepší umět vše, co se může objevit, povrchně a pak něco vymyslet, než z některých částí nic
nevědět.

7. Učte se efektivně
– Běžte do knihovny, studovny, vypněte muziku, filmy apod. Věnujte se pouze učení, nedělejte si žádný jídlo, pití apod. Ke stolu si vezměte flašku s pitím
a 2 hodiny se prostě učte. Pauza 15 minut a znova.

8. Nenechte emoce, aby s vámi
vyjebaly
– Pokud se budete učit přes noc, budete mít kolem třetí krizi. Začnete jít do deprese a mít tendenci to vzdát. Dejte si energeťák, panáka, pár kliků a
pokračujte. Tady s vámi váš mozek vyjebává, chce jít spát, chce odpočívat, překonejte toto období.

9. Tlačte na efektivnost
– Už jste si všimli, že když budete mít na zkoušku 7 dní nebo 3 dny, dopadne zkouška cca stejně. Méně času tlačí na efektivnost a dokážete pak neuvěřitelné
věci. I tehdy, kdy jsem mohl mít na zkoušku více dnů, raději jsem zvolil méně.

10. Opakujte 6., 7., 8.

Jak zvládnou samotný test/zkoušku

1. Odvážným štěstí přeje
– jestli je to ústní zkouška, běžte první.

2. Mluvte a pište
– již se mi stalo, že mě učitel nechal projít jen díky tomu, že jsem něco napsal nebo řekl. Profesoři nejsou většinou žádní magoři, co vás chtějí vyházet.
Oni vědí, že když vás vyhodí, tak vás budou muset přezkoušet (ať tento nebo další semestr). Oni často pochopí, že se tímto předmětem nechcete živit a
klidně by vás pustili. Ale když je papír prázdnej a nebo mlčíte, tak prostě nemůžou. Pravidlo tedy je: mluvte, mluvte, mluvte, pište, pište. Vždy o tématu
něco víte, ale myslíte si, že jsou to blbosti a nebo že to všichni ví. Napište i toto.

3. Dávejte příklady z praxe
– Nebojte se dávat příklady z praxe, které nejsou v učebnici. Jste chytří lidé, sledujete novinky a určitě vás napadne příklad z praxe hodící se na danou
látku. Tak toho využijte. Toto zkoušející vždy ocení – i když nebude váš výklad úplně správně.

4. 25 % jsou znalosti, 75 % jak je odprezentujete
– Tohle je trošku dlouhodobější, ale naučte se mluvit. Určitě znáte lidi, kteří jsou schopní cokoliv okecat. Toto se dá naučit. Doporučuji Toastmasters.

Když to nedáte, vždycky jděte za vyučujícím se na test podívat. Opakuji, ať to nedáte o jakýkoliv počet bodů, jděte se na test podívat.
Například jsem jednou přišel za kantorem a řekl: „Dobrý den, mohu se podívat na svůj test. Vím, že jsem to nedal, nějak mi to nevyšlo a ta příprava taky
mohla být lepší. Rád bych se na to podíval, abych to příště dal.“ Všimněte si, že jsem poukazoval, že já jsem ten vůl, že já se nepřipravil a nijak
nezpochybňoval výsledek testu. Z konzultačních hodin jsem odcházel se známkou 3. V druhém případě se často stává, že se vyučující přepočítá a nebo po vás
něco nepřečte, tak to škrtne.

V každém případě vám návštěva pomůže u dalšího pokusu.

Moje největší masterštychy a obecné rady
(píšu obecně, aby kantoři neměli problémy)

1. Na několik zkoušek jsem se naučil přes noc.

2. Před odjezdem na Erasmus jsem zvládl zkouškové za 4 dny, před odjezdem do USA za 5.

3. Vylítl jsem z jedné složité zkoušky a odjížděl na Erasmus – druhý termín jsem neměl šanci stihnout. Letěl jsem zpět do ČR za přítelkyní, dorazil jsem na
letiště a zrušili mi let. Letěl jsem dříve a zrovna měl vyučující konzultačky. V tričku, džínách a zničenej z letadla jsem dorazil v 16:45 (KH končily v 17
h) a bez jakékoliv přípravy poprosil o konání zkoušky. Prošlo to.

4. Měl jsem 51 bodů a opravdu jsem nestíhal. Došel jsem na konzultačky a profesor mi našel 9 bodů, jelikož jsem projevil zájem o předmět.

5. Neměl jsem ani šajna o zkoušce, která se konala formou eseje – věděl jsem pouze co to je. Začal jsem tedy vymýšlet na základě svého zaměstnání, jak by
se tato metoda dala aplikovat. Dostal jsem za jedna.

6. Jedna kapitola mi přišla jako naprostý nesmysl, tak jsem ji přeskočil. Samozřejmě jsem si tuto otázku vytáhl. Vyučujícímu jsem upřímně řekl, co si o
kapitole myslím. Vyučující se toho chytl a zkouška proběhla formou půlhodinové diskuse – za 1.

7. Skrz celé studium se specializuji na nehmotný majetek – díky této specializaci jsem dokázal napsat práce na několik předmětů během jednoho dne (i
několika hodin) a velmi rychle i závěrečné práce. O tématu dost vím a často mohu citovat sám sebe a využívat souvislosti. Doporučuji, specializujte se.

8. Buďte aktivní na cvikách – I když jsem měl předmět, který mě vůbec nebavil, byl jsem na cvičeních aktivní. I když vás věc nebaví, je užitečnější se o ní
zajímat a snažit se jí pochopit, než se na ní vykašlat. Když už tam jste, tak poslouchejte! Pozitivní na tom je, že i když mě to nebavilo, tak jsem byl
často jediný, který se na něco občas zeptal… Vyučující to ale ocení a kuriózně, i v životě už jsem tyto předměty využil.

Další četba

Rozjel jsem zde několik teorií, například o efektivitě a nebo o selekci témat k učení. Věnuje se tomu například Tim Ferris v knize Čtyřhodinový pracovní
týden.

Takže konec s prokrastinací, tento článek přesdílejte 🙂 a hurá na to!

Update 8.5.2016: Kontaktoval mě Honza z jakserychlenaucit.cz, že by tento post šel vhodně rozšířit i pro studenty středních škol: Jak se naučit na maturitu. Článek je spíše pro poctivější studenty než tento, ale rady také užitečné.

Číst více

Názory

Týmová práce – úspora nebo ztráta času?

Srp 25,2013 / Autor: Michal Blažek / Žádné komentáře.

Mám rád práci v týmu – práce v týmu je rychlejší, zábavnější a díky většímu počtu mozků a různých osobností v týmu dokážete vymyslet řešení, které bude vyhovovat více lidem. Zároveň spíše odhalíte nedostatky řešení.

Za sebe musím říci, že práce v týmu ve skutečném životě je velmi užitečná a efektivní. Na druhou stranu, práce v týmu ve škole je často neefektivním plýtváním času. Již jsem měl možnost pracovat v týmu v České republice, ve Velké Británii i v Dánsku a práce v týmu byla vždy ztrátou času. Proč?

Jak by to mělo vypadat?

Má představa práce v týmu je tato: tým si zvolí vedoucího projektu, který může rozhodnout v případě sporu. Vedoucí musí mít o projektu nejlepší znalosti a zároveň musí být komunikativní a sebevědomý jedinec, který se nebojí vzít na sebe odpovědnost za svá rozhodnutí. Komunikativnost a sebevědomí považuji za důležitější než znalosti. Tým by se měl sejít na začátku spolupráce, vytvořit jasnou strukturu projektu a delegovat úkoly. Je nesmysl nevyužít moderních technologií při práci v týmu.

Nejjednodušší je vytvořit skupinu na Facebooku, pro větší projekty je lepší využít specializovaný software typu ASANA. Potom by se měla skupina scházet pouze tehdy, kdy to má smysl. Např. po dokončení delegované části projektu nebo na prodiskutování dalšího postupu ve chvíli, kdy by byla elektronická komunikace neefektivní – věci, které vyžadují real-time komunikaci a brainstorming. Tato práce v týmu mě baví a považuji ji za efektivní.

Jak to často vypadá?

Realita ve škole – vždy se najde někdo, kdo navrhne, že se budeme ohledně projektu scházet každý čtvrtek ve 2 a budeme projekt dělat společně. Pokud dělají 3 lidi společně jednu věc, např. prezentaci, dochází k diskusím nad maličkostmi, typu barva pozadí – tvorba jednoduché prezentace poté trvá několik hodin. Zároveň se mi stalo, že byly ve skupině 3 lidi a 3 účetní závěrky. Cílem bylo je porovnat. Logický postup – specifikují se parametry srovnávání a každý udělá výzkum na jedné účetní závěrce. Poté se skupina sejde a dá poznatky dohromady. Následně dostane jeden člen za úkol napsat souvislý text, druhý naformátovat jej a třetí vytvořit prezentaci. Tento „tým“ ovšem trval na tom, že jedinou správnou cestou je dělat vše společně a pravidelně se kvůli tomu scházet, jelikož jinak nebudeme schopní udělat srovnání – šťastnou náhodou se mi povedlo tento tým opustit a založit vlastní.

Kde je zakopaný pes?

Mohu se pouze dohadovat, co žene lidi k tomu, že ztrácí nad projekty čas, napadá mě několik možností:

Spousta času – čas je vzácná komodita a má svojí cenu. Tuto cenu ovšem nemohou znát studenti, kteří nepracují a ani se neangažují v dobrovolnických organizacích apod. Tito lidé často chtějí nad projekty trávit spoustu času jenom pro pocit, že něco dělají.
Strach ze zodpovědnosti – pokud máte delegovaný úkol, jednoduše vedoucí projektu podle výsledku úkolu pozná, jak moc jste se projektu věnovali. Nevýhoda školy je, že proti vám vedoucí nemá žádnou páku a může vás pouze požádat, abyste část předělali. V podniku je to ovšem jiné kafe.
Nepochopení podstaty práce v týmu – práce v týmu není o tom, že spolu musí tým dělat úplně všechno – takový tým je vysoce neefektivní (viz předchozí odstavce).
Nesmyslný projekt – pochopitelné. Děláte projekt, který je naprosto zbytečný – hlavně ve škole – víte, že jakmile projekt odevzdáte, učitel si jej ani nepřečte, takže proč se snažit. Asi takhle – tak to prostě je, nechcete to studovat, tak udělejte členům svého týmu laskavost a z té školy odejděte.
Nedůvěra v další členy týmu – toto je problém. Často se stává, že je v týmu člověk, který přesně ví, co je třeba udělat, ale jeho tým to prostě nechápe a dohodl se, že to bude dělat jinak. Tento člověk buď rezignuje, nebo udělá projekt celý sám. Pokud tímto trpíte, doporučuji jednu věc. Ve chvíli, kdy víte, že je téma blízké vašemu zájmu, staňte se vedoucím týmu a tým si sestavte sami.

Doufám, že Vám tento článek pomohl zefektivnit práci v týmu. Pokud Vám přišel článek užitečný, sdílejte jej.