Jelikož toto je blog o webové analytice, marketingu a podnikání, tak tento článek nebude o tom, jaký krásný chrám s úžasnou skákající opičkou jsem poctil svou návštěvou. Vlastně pravda je, že chrámy mi jsou vcelku jedno a opicím v Malajsii nebo na Bali by trošku výchovy a očkování nejspíš prospělo. Chtěl bych s vámi, kterým jsem nezvládl ukázat fotky osobně, alespoň touto cestou sdílet své zážitky z cesty a pár souvisejících myšlenek.
Poslední dobou jsem několikrát od lidí ve svém okolí slyšel hlášku: „Asi budu končit v práci, nikam mě to neposouvá.“ Dovolte mi shrnout, že s tímto přístupem se posouváte leda ke dveřím své firmy.
Jelikož myšlenka, že vás někdo bude posouvat je v dnešním světě nesmysl. Ano, existují společnosti, které mají sofistikované tréninkové programy, odstupňované pozice a kompletní kariérní plán. Ale to se bavíme o hrstce společností.
Poté, co jsem si přečetl speciál Reflexu o Izraeli, říkal jsem si, že toto musím vidět. Protože jestli je to pravda, tak toto je země opravdu podnikání zaslíbená. A z většina byla. Samozřejmě, těžko hodnotit po týdnu, ale i tak se pokusím.
Faktor Churchill je druhým životopisem, který jsem byl schopen dočíst do konce. První byl o Elonu Muskovi. O Winstonstonu Churchillovi jsem čas od času něco načetl z magazínu nebo z “oslavných článků” na výročí jeho smrti nebo na výročí významných konferencí. Co jsem si ale uvědomil už cca za 50 stránek – tyto články neshrnují ani 10 % toho, co Churchill dokázal.
O Winstonu Churchillovi se nejčastěji píše v souvislosti s druhou světovou válkou. V knize se ale dočtete, jak obrovskou roli měl při první světové válce, při boji proti chudobě v UK, při pádu britského impéria nebo v začátcích druhé světové války. V žádném případě se nejedná o nějaké nudné shrnutí faktů, právě naopak. Kniha popisuje Churchillovi úspěchy i četné neúspěchy s důkladným vysvětlením pozadí událostí a s rozborem Churchillových myšlenkových pochodů – co vše musel zvážit.
Na knize obdivuji důkladnost výzkumu a zároveň názorovou vyváženost. Autor vždy zveřejnil i pohled kritizující strany a nechal čtenáře rozhodnout, zde Churchillův krok byl ten nejlepší (což ne vždy byl). Autor se nezabývá pouze úspěchy, ale i četnými neúspěchy. Nutno zmínit, že počet Churchillových selhání byl značné procento všech jeho činů a způsob, jakým dokázal s neúspěchy bojovat a vždy se postavit na nohy, řadí knihu nejen do životopisů, ale i do motivační literatury.
Knihu dokreslují vtipné příběhy z Churchillova života, jeho prostořekosti a jeho geniálních vyjednávacích taktik až manipulací (obzvlášť doporučuji hru s americkým prezidentem za 2. světové války). Zajímavé bylo také srovnání pohledu na Churchilla z historického pohledu a z dnešního, kdy by Churchill z hlediska politické korektnosti rozhodně neprošel. Jak autor sám psal: “Z dnešního pohledu bychom Churchilla pokládali za šovinistické prase.”
Mám-li knize něco vytknout, některé části z Churchillova osobního života mi přišly zbytečně podrobné a občas až nudné – na druhou stranu porozumění těchto částem umožní čtenáři lépe proniknout i do Churchillova pracovního života.
Knihu rozhodně doporučuji. Abych se nemusel tahat s tlustou knihou, pořídil jsem si e-verzi na dovolenou a do MHD z Palmknihy a za necelých 14 dní bylo po knize. Budu rád, když napíšete svůj názor na knihu do komentářů.
Během studia na VŠE jsem nikdy nepřišel o kredity a nikdy jsem si žádný předmět neomluvil. Několikrát jsem šel na druhý pokus. Do toho jsem pracoval a
později podnikal. Jak se mi to povedlo?
Rozhodl jsem se to sepsat do několika bodů, jako návod, jak se naučit na zkoušku v rekordním čase, klidně přes noc (přes noc jsem se naučil na test
Ekonomie II za plný počet bodů).
1. Určete si cíl, že to prostě dáte
– Nejhorší je, když začnete: „Když to nedám, tak se vlastně nic neděje.“ nebo „Tak nebudu první, kdo to nedá.“ To je blbost. Vy se chcete naučit na
zkoušku, kde už předem počítáte s tím, že to nedáte. Naopak přístup musí být: „Prostě to dám! Znova to dělat nebudu!“
2. Hlavní je se z toho nepos*at
– Nestresujte se, nemyslete na následky – to vám nepomůže. Je to jako když nastupujete do letadla a myslíte na to, co bude dělat, až bude padat. Žijte v
okamžiku. Situace je taková, nezměním to, teď se soustředím na učení, následky budu řešit po testu/zkoušce.
3. Research
– Zjistěte si, co bylo v loňských ročnících. Běžte na Borce (server s pomůckami pro studenty), na profil zkoušejícího – školní, blog, LinkedIn, vědecké práce vyučujícího (opravdu hodně ovlivňují dotazy kantora), poptejte se kamarádů, zjistěte si maximum o tom, co vás čeká.
4. Vytvořte si plán
– Objektivně si určete, kolik máte času. Máte 1 den, 2 dny, 8 hodin? To je jedno. Každopádně obětujte půl hodiny tomu, abyste si na papír napsali, co a kdy
se budete učit. Rozplánování vás nesmírně uklidní.
5. Přemýšlejte, než se začnete učit
– Nechápu, proč někteří studenti tráví stejný čas s okrajovými kapitolami a nevěnují těm důležitým. Zjistěte si, z jakých oblastí je nejvíce otázek,
zpravidla to bude to, co se učí někdy v druhé polovině semestru. Nemá cenu se učit doplňkové kapitoly, učit se poslední teoretické kapitoly v učebnicích
apod.
6. Plánu se držte
– Učte se danou látku pouze v rozsahu, co vám umožní plán. Je lepší umět vše, co se může objevit, povrchně a pak něco vymyslet, než z některých částí nic
nevědět.
7. Učte se efektivně
– Běžte do knihovny, studovny, vypněte muziku, filmy apod. Věnujte se pouze učení, nedělejte si žádný jídlo, pití apod. Ke stolu si vezměte flašku s pitím
a 2 hodiny se prostě učte. Pauza 15 minut a znova.
8. Nenechte emoce, aby s vámi
vyjebaly
– Pokud se budete učit přes noc, budete mít kolem třetí krizi. Začnete jít do deprese a mít tendenci to vzdát. Dejte si energeťák, panáka, pár kliků a
pokračujte. Tady s vámi váš mozek vyjebává, chce jít spát, chce odpočívat, překonejte toto období.
9. Tlačte na efektivnost
– Už jste si všimli, že když budete mít na zkoušku 7 dní nebo 3 dny, dopadne zkouška cca stejně. Méně času tlačí na efektivnost a dokážete pak neuvěřitelné
věci. I tehdy, kdy jsem mohl mít na zkoušku více dnů, raději jsem zvolil méně.
10. Opakujte 6., 7., 8.
1. Odvážným štěstí přeje
– jestli je to ústní zkouška, běžte první.
2. Mluvte a pište
– již se mi stalo, že mě učitel nechal projít jen díky tomu, že jsem něco napsal nebo řekl. Profesoři nejsou většinou žádní magoři, co vás chtějí vyházet.
Oni vědí, že když vás vyhodí, tak vás budou muset přezkoušet (ať tento nebo další semestr). Oni často pochopí, že se tímto předmětem nechcete živit a
klidně by vás pustili. Ale když je papír prázdnej a nebo mlčíte, tak prostě nemůžou. Pravidlo tedy je: mluvte, mluvte, mluvte, pište, pište. Vždy o tématu
něco víte, ale myslíte si, že jsou to blbosti a nebo že to všichni ví. Napište i toto.
3. Dávejte příklady z praxe
– Nebojte se dávat příklady z praxe, které nejsou v učebnici. Jste chytří lidé, sledujete novinky a určitě vás napadne příklad z praxe hodící se na danou
látku. Tak toho využijte. Toto zkoušející vždy ocení – i když nebude váš výklad úplně správně.
4. 25 % jsou znalosti, 75 % jak je odprezentujete
– Tohle je trošku dlouhodobější, ale naučte se mluvit. Určitě znáte lidi, kteří jsou schopní cokoliv okecat. Toto se dá naučit. Doporučuji Toastmasters.
Když to nedáte, vždycky jděte za vyučujícím se na test podívat. Opakuji, ať to nedáte o jakýkoliv počet bodů, jděte se na test podívat.
Například jsem jednou přišel za kantorem a řekl: „Dobrý den, mohu se podívat na svůj test. Vím, že jsem to nedal, nějak mi to nevyšlo a ta příprava taky
mohla být lepší. Rád bych se na to podíval, abych to příště dal.“ Všimněte si, že jsem poukazoval, že já jsem ten vůl, že já se nepřipravil a nijak
nezpochybňoval výsledek testu. Z konzultačních hodin jsem odcházel se známkou 3. V druhém případě se často stává, že se vyučující přepočítá a nebo po vás
něco nepřečte, tak to škrtne.
V každém případě vám návštěva pomůže u dalšího pokusu.
1. Na několik zkoušek jsem se naučil přes noc.
2. Před odjezdem na Erasmus jsem zvládl zkouškové za 4 dny, před odjezdem do USA za 5.
3. Vylítl jsem z jedné složité zkoušky a odjížděl na Erasmus – druhý termín jsem neměl šanci stihnout. Letěl jsem zpět do ČR za přítelkyní, dorazil jsem na
letiště a zrušili mi let. Letěl jsem dříve a zrovna měl vyučující konzultačky. V tričku, džínách a zničenej z letadla jsem dorazil v 16:45 (KH končily v 17
h) a bez jakékoliv přípravy poprosil o konání zkoušky. Prošlo to.
4. Měl jsem 51 bodů a opravdu jsem nestíhal. Došel jsem na konzultačky a profesor mi našel 9 bodů, jelikož jsem projevil zájem o předmět.
5. Neměl jsem ani šajna o zkoušce, která se konala formou eseje – věděl jsem pouze co to je. Začal jsem tedy vymýšlet na základě svého zaměstnání, jak by
se tato metoda dala aplikovat. Dostal jsem za jedna.
6. Jedna kapitola mi přišla jako naprostý nesmysl, tak jsem ji přeskočil. Samozřejmě jsem si tuto otázku vytáhl. Vyučujícímu jsem upřímně řekl, co si o
kapitole myslím. Vyučující se toho chytl a zkouška proběhla formou půlhodinové diskuse – za 1.
7. Skrz celé studium se specializuji na nehmotný majetek – díky této specializaci jsem dokázal napsat práce na několik předmětů během jednoho dne (i
několika hodin) a velmi rychle i závěrečné práce. O tématu dost vím a často mohu citovat sám sebe a využívat souvislosti. Doporučuji, specializujte se.
8. Buďte aktivní na cvikách – I když jsem měl předmět, který mě vůbec nebavil, byl jsem na cvičeních aktivní. I když vás věc nebaví, je užitečnější se o ní
zajímat a snažit se jí pochopit, než se na ní vykašlat. Když už tam jste, tak poslouchejte! Pozitivní na tom je, že i když mě to nebavilo, tak jsem byl
často jediný, který se na něco občas zeptal… Vyučující to ale ocení a kuriózně, i v životě už jsem tyto předměty využil.
Rozjel jsem zde několik teorií, například o efektivitě a nebo o selekci témat k učení. Věnuje se tomu například Tim Ferris v knize Čtyřhodinový pracovní
týden.
Takže konec s prokrastinací, tento článek přesdílejte 🙂 a hurá na to!
Update 8.5.2016: Kontaktoval mě Honza z jakserychlenaucit.cz, že by tento post šel vhodně rozšířit i pro studenty středních škol: Jak se naučit na maturitu. Článek je spíše pro poctivější studenty než tento, ale rady také užitečné.
Čtyři krátká slova shrnují to, co pozvedlo většinu úspěšných lidí nad davy: ještě o kousek více. Udělali vše, co se od nich očekávalo a ještě o kousek více.
Kdysi jsem viděl skvělou fotografii, kde byla fotka rozstřelených borců s nápisem: „Moji vrstevníci dnes!“ a pod tím byla fotka ajťáka obloženého prací: „Já“.
Následovala fotka pracantů obložených prací s nápisem „Moji vrstevníci za 15 let“ a týpka na pláži s koktejlem: „Já za 15 let!“
Ano, tohle je můj cíl! Opravdu nehodlám do konce života pracovat. Práce mě baví a chci a budu pracovat, ale až já budu chtít a ne až budou chtít ostatní. A není lepší čas než si budovat budoucnost než právě teď, protože:
Mám dva citáty, které si stále opakuji:
„Čím víc toho máš, tím víc toho zvládáš.“ a
„Postav si svůj sen nebo do konce života budeš stavět sen někoho jiného!“ – ještě bych dodal – “nebraň se stavění snu jiných, pokud to zároveň staví tvůj vlastní.”
Právě teď mám houby. Nedávno jsem zjistil, že servírky ve Stavovském divadle mají větší příjem, než mám já. Nedávno jsem zjistil, že nemám na to, abych si nechal spravit zuby. Ale také jsem zjistil, že za poslední 3 roky se každý rok moje příjmy zdvojnásobily. Pokud to takto bude pokračovat, tak brzy si koupím Stavovské divadlo i zubní ordinaci. Tolik odpověď na tuto otázku, kterou dostávám velmi často.
