Pluginy na míru jsem pro klienty, kde mám na starosti řízení rozvoje webu, nechával psát často. Ale na vlastních projektech jsem, co šlo, cpal v lepším případě do child theme a co nešlo – to taky.
Nedávno jsem dostal následující zadání: potřebujeme vypsat pouze aktivní pozice (a neaktivní je nutné zřetelně označit, že již nejsou aktuální).
I když je WordPress modulárním systémem a v základní verzi po instalaci, bez pluginů a se základní šablonou je relativně malý a rychlý, i tak instalační verze obsahuje 1432 souborů ve 131 složkách (verze 4.6). Navíc je nutné i ten nejmenší WordPress téměř stále aktualizovat. Plus musí být WordPress napojený na databázi. Pokud chceme zrovna udělat one-page web bez nutnosti blogu, může být WordPress už overkill.
Ve skupině Frontendisti.cz na Facebooku se v květnu strhnula zajímavá diskuse, kdy účastníci doporučovali CMS menší než WordPress. Rozhodl jsem se je vyzkoušet pro nový microsite Webova-analytika.cz.
Toto jsou doporučovaná malá CMS (seřazeno dle počtu zmínek):
Nemám bohužel znalosti pro hloubkové srovnání všech těchto CMS. Vyzkoušel jsem tedy jenom některé a zde jsou mé nesystematické poznámky:
1. V prvé řadě jsem si zřídil hosting na Wedosu s HTTPS od Let’s Enrypt.
2. Zakoupil jsem Sitecake CMS. Nebrandovanou verzi pořídíte za 39 dolarů včetně všech budoucích updatů. Stáhl jsem si téma Creative by Start Boostrap.
3. Připravil jsem si texty, obrázky apod., upravil jsem barevné schéma tématu přímo v CSS.
4. Vložil jsem Boostrap kontaktní formulář, který jsem našel na webu Colorlib. K formuláři jsem vytvořil snadné PHP pro odesílání. Recaptcha bude následovat brzy.
5. Označil jsem prvky pomocí class sc-content, které mají být v budoucnosti snadno editovatelné pomocí Sitecake.
6. Přidal jsem Google Tag Manager a provedl nejzákladnější nastavení Google Analytics.
7. Nastavil jsem cookie consent pomocí skriptu od Silktide.com.
8. Provedl jsem validaci webu přes W3 validator.
9. Upravil jsem meta tagy, og:tagy a ověřil web v Google Webmasters.
10. Spustil jsem web a vytvořil tento článek.
Celý proces 1 – 10 mi trval okolo 7 hodin, včetně učení.
Budu rád, když napíšete své zkušenosti z CMS do komentářů nebo ohodnotíte web webova-analytika.cz po jakéhokoliv stránce.
Poslední dobou velmi aktuální téma a rovněž největší hoax. Penalizace se týká pouze vyhledávání na mobilních zařízení. Moji klienti mají průměrně 10 % návštěv z mobilů. Z těchto 10 % návštěv jsou cca 3 % z vyhledávání. A z těchto 3 %, cca 2 % uživatelů stránku nenaleznou. Přišel jsem o 2 % návštěvnosti.
Není to dobré, návštěvnost z mobilů roste, ale na takovou tragédii, která nám je prezentována i z odborných médií, to fakt nevypadá.
Vývojáři webových stránek se dělí na dva tábory. První propagují otevřené redakční systémy při vývoji webu (např. WordPress, Prestashop, Joomla) a druzí prosazují vývoj na zakázku nebo vlastní (firemní) redakční systémy. Jakou cestou by měl dnešní klient jít a proč?
Předně bude užitečné definovat si, co je přesně redakční systém, plugin, open-source redakční systém, uzavřený redakční systém a vývoj na zakázku.
Redakční systém (zkráceně CMS – Content Management Systém) si můžeme představit jako 80 % webových stránek. Je to připravené řešení, které již obsahuje základní funkcionality webu a vývojář již pouze dodělá vzhled a specifické funkcionality klienta.
Plugin (někdy také modul nebo rozšíření) je vytvořená a plně funkční aplikace, která plní konkrétní úkol (např. plugin pro kontaktní formuláře, plugin pro chat, plugin pro zálohování). Tento plugin je možné pouhým kliknutím na „Instalovat“ připojit k redakčnímu systému a následně provést nastavení. Obvykle není nutné sahat do kódu pluginu.
Open-source redakční systém je takový, který je z větší části vyvíjený komunitou, nikoliv komerční společností a co je hlavní, jeho zdrojový kód je všem bezplatně přístupný a mohou si jej libovolně měnit a šířit jej dále.
Známými open-source redakčními systémy jsou WordPress, Joomla, Drupal nebo Prestashop. Doporučuji k přečtení tento seznam na Wikipedii, který se zabývá neznámějšími CMS systémy.
Uzavřený redakční systém vlastněný agenturou – Agentury mají zpravidla vytvořené redakční systémy, které implementují jen a pouze u svých klientů. Tyto systémy mohou být postaveny na základu některého open source systému, ale již nejsou schopny přijímat aktualizace ani pluginy těchto systémů.
Uzavřený redakční systém, vyvíjený specializovanou institucí, ale kýmkoliv rozšiřitelný – Některé redakční systémy fungují na principu, že jsou sice uzavřené a placené, do základního kódu nelze (nebo se nedoporučuje) zasahovat, ale pluginy pro ně může vytvořit kdokoliv. Rovněž podpora pro tyto systémy je veřejná, existují fóra a zákaznická báze. Příkladem takového systému může být například české Kentico CMS, které má i verzi zdarma, prémiové funkcionality jsou placené.
Vývoj vlastního řešení – Neexistuje žádný předchůdce řešení, redakční systém byl vytvořen od první řádky kódu do poslední na míru klienta. Řešení je velmi drahé na vytvoření i údržbu a většinou dnes již nevyužívané u moderních webových stránek. Používá se zejména u specifických aplikací, mobilních aplikací, aplikací, které jsou inovativní a nebo unikátní. Může být také využito u tajných projektů nebo ve veřejné správě (ačkoliv zde je to často zbytečně).
V dalším textu budou srovnávána dvě extrémní řešení: 100% open source systém a redakční systém, který je vyvíjený a vlastněný agenturou.
Systémy budou hodnoceny na základě následujících kritérií:
V případě uzavřeného redakčního systému se předpokládá, že instalaci a prvotní konfiguraci řešení provede agentura. Vzhledem k sehranosti a zkušenostem týmu nelze očekávat, že by agentura u běžných projektů klopýtla a lze předpokládat, že bude webová stránka připravena k použití relativně rychle. Problém nastává v okamžiku, kdy od své stránky chcete něco, co CMS agentury neumí. Zpravidla bývají v ceníku agentur dvě sazby: jedna za běžné nastavení (může dělat junior programátor) a druhá spočívající v upravování redakčního systému (často musí dělat přední specialisté, kteří systému maximálně rozumí). Druhá sazba je tedy obvykle vyšší.
V případě otevřených systémů je nesporná výhoda, že implementaci může provést kdokoliv. U naprosto jednoduchých stránek je možné využít některou z tisíce šablon (i zdarma), které je možné nasadit za několik hodin, přidat logo a i člověk s minimálními technickými znalostmi může provést implementaci. Samozřejmě, už jsem viděl i případy, kdy si klient nasadil sám řešení, na které neměl technické znalosti a výsledek (ačkoliv open-source) byl naprosto katastrofální a propad ve vyhledávání i v době strávené na stránce byl markantní. To že je snadné nasadit šablonu, neznamená, že by se do tohoto nasazení měl pouštět klient sám. Často je lepší najmout si pro nasazení open-source řešení (i u malého webu) freelancera nebo agenturu. U větších řešení bych již samoimplementaci rozhodně nedoporučoval.
Dalším důležitým aspektem je technologie. Většina open-source CMS pracuje na principu PHP. Pokud z nějakého důvodu potřebujete řešení na technologii ASP.NET, JSP, RoR apod. počet vhodných open-source řešení se značně zúží (ale i takové najdete) a uzavřený systém může být lepším řešením. Na druhou stranu, pro drtivou většinu projektů postačuje PHP.
Takže z hlediska připravenosti k okamžitému použití a obtížnosti instalace se kloním k názoru, že situace je vyrovnaná. (1:1)
Předně si ještě upřesněme, že tento článek je o populárních open-source CMS řešeních, které mají řádově statisíce až miliony instalací (pro představu WordPress je nyní využit na každé čtvrté stránce na internetu – viz w3techs.com). Tato open source řešení jsou snadno rozšiřitelná a vzhledem k populárnosti je pro ně dostupné pluginy téměř na cokoliv – většina pluginů je alespoň v základní verzi zdarma, popřípadě za drobný poplatek (do 10 dolarů). Velmi zřídka je nutné sahat do kódu.
Na druhé straně rozšířit uzavřený redakční systém obnáší hodiny práce vývojáře a v podstatě je pouze znovu vytvářené kolo.
Zde jasně vedou open source systémy (2:1)
Open source systémy s licencí GPL jsou volně upravitelné a případně je možné upravená řešení dále sdílet. Samozřejmě, mohou být pluginy, které nelze bez souhlasu autora dále sdílet.
Co se týká uzavřených řešení, zde již záleží na konkrétním licenčním ujednání. Zpravidla se v licenčním ujednání nachází něco jako:
Nikdy bych nedoporučil podepsat tuto smlouvu. Již jsem zažil situace, kdy agentura využívala stavu, že je klient na ni závislý a nemůže odejít ani využít služby konkurence. Nejvíce se to projevuje na cenách práce a vyjednávacím postavení. Pokud selže chemie mezi zadavatelem a odběratelem je to opravdu problém.
A i pokud zde nejsou žádné takové smrtící podmínky, další problém nastává, když předáte řešení jinému programátorovi. Často stráví hodiny pouze snahou pochopení systému, který neprogramoval a nikdy neviděl.
Na druhou stranu, pokud využívám open-source řešení, mohu přejít v podstatě ke komukoliv (samozřejmě i v tomto případě pozor na licenční ujednání). Vyhrává open-source (3:1)
V případě uzavřených systémů jste naprosto závislí na svém account managerovi u agentury, jeho rychlosti a odhodlání.
U open-source systémů naleznete rozsáhlé znalostní báze a fóra na internetu, je naprosto minimální pravděpodobnost, že byste byli se svým problém první. A i kdyby, na fóru WordPress.org je obvyklá doba odpovědi do 2 hodin. Díky popularitě open-source systémů, v případě nouze, vždy najdete schopnou konkurenci, která může případně zaskočit vašeho vývojáře.
Z hlediska podpory, jasně vedou open-source CMS (4:1)
Nejčastějším argumentem zastánců uzavřených systémů, proč nepoužívat open source systémy je, cituji: „Všechny ty otevřený systémy jsou děravý, proto máme vlastní systém, abychom zajistili bezpečí klientských prezentací.“ A něco na tom bude… Potvrdí to každá statistika, že v drtivé většině úspěšných útoků na web, bylo na webu nasazené open-source řešení. Je to logické – každý zná kód open source řešení a je tedy snadnější najít mezeru a využít ji. Na internetu lze nalézt stovky postupů, jak i naprostý amatér může napadnout stránku na open-source systému. Existují i nástroje, které udělají všechnu práci za útočníka.
Ale stejně bych neřekl, že jsou open-source systémy děravé. Naopak mají většinou o ligu lepší zabezpečení než uzavřené systémy, ale jelikož je jejich kód otevřený, tyto mezery je snadnější nalézt. V případě cílených útoků, kdy útok dělá expert, bude mít 100% aktualizované a zabezpečené open-source CMS mnohem větší šanci ustát útok, než většina uzavřených řešení.
Také je nutné zmínit, že za většinu úspěšných útoků jsou zodpovědné děravé pluginy, nikoliv díry v jádru open-source CMS. Kromě toho je možné podniknout kroky k zabezpečení open-source řešení, které jej vytvoří téměř neproniknutelné. K zabezpečení je dobré vytvořit pravidelné zálohování na externí úložiště. Domnívám se, že většina těch, kteří kritizují bezpečnost open-source CMS je buď neumí nebo, ze zištných důvodů, nechce zabezpečit.
Důvodem, proč jsou open-source CMS bezpečnější je i fakt, že jsou pravidelně aktualizovaná, kdokoliv z milionů uživatelů může oznámit chybu a v dalším updatu již bude chyba opravena. Díky tomu je stále těžší a těžší řešení nabourat. Také jsou řešení aktualizována s respektem k nejnovějším technologiím.
Na druhou stranu, uzavřená řešení jsou aktualizována více méně sporadicky nebo až tehdy, kdy se něco stane. Také nedokážou z dlouhodobého hlediska konkurovat open-source systémům, které pohání schopná komunita (deseti)tisíců vývojářů.
I zde tedy vyhrávají open-source řešení (5:1).
A poslední bod cena? I za předpokladu, že cena prvotní implementace bude cca podobná, cena následné správy bude rozhodně nižší u open-source systému (pokud předpokládáme webové stránky nebo e-shop) – 6:1!
Na základě předchozích závěrů si troufnu tvrdit, že uzavřená řešení nemohou v dnešním trhu obstát. Agentury by buď měly začít implementovat u klientů open-source řešení a nebo uzavřené, ale snadno rozšiřitelné CMS systémy. Samozřejmě, otevírá se tím obrovská konkurence mezi agenturami, která bude jen a pouze ku prospěchu klienta.
Začněme třemi hlavními tézemi knihy:
Řešením na všechny tři body je webdesigner, který rozumí svému řemeslu a dokáže nejen prodat sebe, ale i svoje řešení, které může být často mnohem dražší než řešení konkurence, ale bude funkční. Jan Řezáč prezentuje webdesign jako opravdu širokou disciplínu, která zahrnuje vše od první schůzky s klientem po snadnou správu finálního produktu. Většina lidí si pod pojmem webdesign představuje pouze grafiku, ale to je pouze vrchol ledovce, ta opravdová práce je pod ním.
Kniha se do hloubky zabývá potřebami klientů, procesem návrhu funkčního webu, uživatelským testováním, projektovým řízením, komunikací s klienty a samozřejmě principy, jak dodat funkční web. Ale pod těmi principy si nepředstavujte popis: „Na webu musí být to a to a to,“ ale spíše doporučené postupy jak navrhovat web. K tomu slouží i vcelku detailní analýza fází návrhu webu od smysluplnosti, použitelnosti a dostupnosti až po vytvoření vazby s návštěvníkem.
Co dává knize přidanou hodnotu, kvůli které už samo o sobě stojí utratit 695 Kč je segmentace zdrojů, které jsou vhodné k rozšíření znalostí, a to jak online tak knih, zejména zahraničních. Osobně jsem shledával na některých stránkách mnohem větší přínos v poznámce pod čarou, která je stylově označena břitvou, kde autor píše své poznatky z praxe, které pro mě byly kořením knihy, často mě vedoucí k vyřečení slov jako „typický“, „to snad není možné“ a nebo „to si děláš…“
Ale i na této knize, která spadá do silného nadprůměru toho, co jsem o onlinu a webu četl, mi některé věci scházely. Ačkoliv pozitivně hodnotím části, které se zabývají komunikací s klientem, obecná dikce knihy navenek je, že se více zabývá tou částí návrhu, než soft částí řízení projektu. Autor učí konzultanty základy asertivity, někdy jsem nabýval dojmu, že kniha by se měla jmenovat „Konzultant ostrý jako břitva“. Také bych v knize uvítal případové studie ze skutečných projektů, jelikož některé části knihy jsou spíše teorií a praktický aspekt do nich přidávají jen poznámky pod čarou. Jedna velká případová studie na konci knihy by dílu velmi prospěla.
Autorův styl psaní mi přišel rázný a přitom velmi profesionální. Po sérii knih Hry o Trůny je Web ostrý jako břitva od Jana Řezáče první knihou, kterou jsem přečetl jedním dechem a nyní ji čtu podruhé, abych opravdu chytl všechny myšlenky. Čtení podporuje originální vazba a grafické ztvárnění knihy.
S klidem mohu napsat, že knihu doporučuji k přečtení všem, kteří nějakým způsobem fušují do webdesignu, online marketingu a nebo… tedy hlavně těm, kteří sedí na opačné strašně stolu než webdesigner. Jste-li marketingový ředitel nebo majitel firmy, knihu si 100% přečtěte. Pomůžeme vám poznat kvalitního webdesignera, zbavit se amatérů, neházet kvalitním lidem klacky pod nohy a v konečném důsledku vydělat díky spolupráci mnohem více.
